Lenka Bartůňková aktuálně   profil   spolupráce   projekty   kalendář   kontakt        

RYBAKNIHOVNALIBERA MEFIMFÁRUMPRELUDIUM PRO TŘEŠEŇPANTERMALÝ PRINCWALTZKAMPFVrrh ženy kamenemZA PĚT DVANÁCTZPEŘENÉ PEŘENÍCAFÉŽILETKYNATVRDO, NEBO NAMĚKKOÉ PARDONIDENTITAPROUDYHOMUNCULUSDO SVĚTADOPISLÁGRIMAMASASYMBIOSISCIRCULACEORBIS PICTUS
 
o projektu  fotogalerie  recenze / kritiky  

RYBA

 

Je tma tmoucí. Publikum švitorící všemi možnými jazyky utichá. Ocitáme se na místě, o kterém se říkalo, že zde končí svět a začíná brána do pekel, nekonečný oceán. Kolem se mihotají světlušky a přivádějí nás k majáku.

Z reproduktorů se line typická galicijská hudební forma ailalá, jež vypráví o nešťastné lásce. Na mořském břehu se odehrává milostný příběh několika párů. Střídá se škádlení s odmítáním i vřelým přijetím citů.

Bosé nohy tanečníků pleskají o baletisol, jako by otiskovaly stopy do písku. Mořské šumení se často prolíná s kapkami deště. Vždyť v Galicii proprší dvě třetiny roku. Jako v každé přímořské vísce se pravidelně koná trh, kde se kromě prodeje ryb uskutečňují i nejrůznější kejkle, jak poctivce připravit o peníze.

Celé publikum se vrhne na hazard a svádí boj o hlavní cenu ve hře bingo. Kdo by si nechtěl domů odnést svůdnou mořskou pannu! Ne všichni přečkají trhové mámení s čistou hlavou, a tak není divu, že se mohou vynořit bizardní sny o obskurní motýlí samičce.

Ke Galicii neodmyslitelně patří divocí koně, kteří jsou jednou za rok pochytáni, značkování a také kroceni. Scénou cválá koník hnaný krotitelem do úmoru. Rybáři vyrazili na širou mořskou hladinu, aby pokořili hbité rybky mrštně unikající ze sítí. Když jsou rybky lapeny je opět čas vrátit se na trh a pokračovat v dalších tazích hry bingo. A už známe výherce, jenže kam se poděla výhra? Najednou nikdo nikde, to nás pěkně tahali za nos.

Tak si alespoň zatancujeme nějaký galicijský taneček. Nohy divoce skáčou, ruce vlají nad hlavou. Kruhové formace se střídají s lineárními. Končí tragikomická hra plná životních příběhů, zvratů a rozhodnutí.

Na 75 minut se zastavil čas na břehu oceánu.


 

Jak se všechno seběhlo

 

Námět se zrodil při pobytu Lenky Bartůňové v Galicii. V srpnu 2009 proběhla v Duncan centru taneční dílna pod vedením tanečníků Armanda Martena a Any Beatriz Perézové z galicijské taneční skupiny Entremans, kteří vybraným interpretům nově vznikajícího představení předali část své taneční techniky práce s partnerem. Taneční divadlo postupně získávalo jedinečnou atmosféru a charakter. V celém představení úcinkuje pět tanečníků, kteří děj vyjadřují nejen pohybem, ale i slovem a hereckým uměním. Společným jmenovatelem tanečních prvků jsou změny dynamiky pohybu, protipól zpomalení a zrychlení. Párový tanec je plný nápadité gymnastiky. Divadelní rekvizity jsou skromné. Stačí plastová fólie, která se v mžiku změní v mořské vlny, sítě nutné k polapení ryb, několik míčků, s nimiž lze žonglovat nebo zakulacovat ženské tvary. Originálním artistickým prvkem je i balancování ve smaltovaném lavoru. Tanečnice si za oponou vyměňují šaty, takže se neustále převlékají, ale repertoár kostýmů zůstává stejný. V představení hraje významnou roli využití světla. Je dosaženo přesvědčivých efektů navozujících mořskou scenérii.

Lenka Bartůňková představuje novou podobu tanečního divadla. Na jeviště dokázala přenést jedinečnou atmosféru Galicie, kraje na břehu oceánu, tep života zdejšího lidu i okamžiky z rybího království pod vodou.

 

Alexandra Dekanová 3. 11. 2009, Český rozhlas